Architektura je uměním, propojující nové prvky s již existujícím prostorem a řádem.

    Architektura měla vždy svůj nezastupitelný význam ve vývoji civilizace a zároveň byla i zrcadlením duchovní úrovně dané vývojové epochy a její kultury. Její tvůrci již od dob starého Egypta (bereme-li v potaz pouze známou a doložitelnou historii) si toho byli velmi dobře vědomi. Významné objekty byly vždy striktně podřízeny svému účelu a to nejen funkčně, ale i formou ztvárnění, vhodnou polohou umístění a situováním nejen ke světovým stranám, ale u chrámových objektů i k významným hvězdám a souhvězdím té doby. Architekti a tvůrci té doby si byli velmi dobře vědomi významu nejen použitého materiálu pro stavbu, ale i tvaru, proporcí a měřítka jak celých objektů, tak i dílčích ploch včetně jejich barevného ztvárnění a jejich působení na člověka a jeho jemnohmotné složky. Věděli velmi dobře o jemných energetických interakcích, ke kterým dochází nejen při pobytu v těchto stavbách, ale i při pouhém jejich letmém vnímání a těmto vlivům svá díla podřizovali. A hlavně neztratili ze zřetele úzce provázaný a neoddělitelný vztah člověka s okolní přírodou a univerzem v širším měřítku vůbec. Toto povědomí dokázali včlenit do svých děl, před kterými dodnes stojíme v němém úžasu.

Mám pocit, že se v dnešní "moderní" době toto povědomí vytrácí a v architektonické tvorbě je to samozřejmě také znát. Více než o tvorbu pro lidi jde o snahu mnohých architektů být vyjímečnými ve své tvořivosti za každou cenu. Zapomínají, že jedinečnost každého z nás je nám vtisknuta již při příchodu na tento Svět. Architektura dneška - jako odraz naší doby - je do značné míry odlidštěná, bez lidského měřítka a často zbytečně agresivní.

    Jestliže si uvědomíme význam vlivu působení architektury na utváření lidského vědomí, jak mocný nástroj to je, pak máme velkou příležitost začít tvořit svá díla opět vědomě ve prospěch člověka.

                             

                                                       konstrukce "zlatého řezu"